
Strakapoud bělohřbetý
Dendrocopos leucotos
Strakapoud bělohřbetý je velký druh šplhavce nápadný bílým hřbetem a silným zobákem. Obývá především staré listnaté a smíšené lesy s dostatkem odumřelého dřeva od Evropy po východní Asii, kde tesá dutiny a vyhledává larvy hmyzu v trouchnivějících kmenech. Patří k druhům s více poddruhy, které se liší kresbou, zejména na hřbetě.
Víš, že…?
- Často je považován za ukazatele zachovalých, přírodě blízkých lesů s vysokým podílem mrtvého dřeva.
- Jižní poddruhy mohou mít místo čistě bílého hřbetu černobíle proužkovaný vzor.
Hlas
O druhu
Určování
Velký strakapoud s nápadně bílým hřbetem (u některých jižních poddruhů černobíle proužkovaným) a bez bílých ramenních krovek. Boky má podélně čárkované na béžovém podkladu, podocasní krovky jsou světle červené. Černý proužek po stranách hlavy nedosahuje k temeni; samec má červené temeno, samice temeno černé. Působí robustněji a má delší zobák než strakapoud velký; jeho bubnování bývá delší a rovnoměrnější.
Čeleď
Picidae
Velikost
Střední (drozd)
Barvy
černý, bílý, červený, hnědý
O prostředí
Staré listnaté a smíšené lesy s vysokým podílem stojícího i ležícího mrtvého dřeva, včetně bučin a lužních porostů; vyhledává místa s mnoha trouchnivějícími kmeny vhodnými k tesání dutin i k hledání potravy.
Potrava
Převážně dřevokazní brouci a jejich larvy; dále i jiný hmyz, doplňkově ořechy, semena a bobule. Potravu získává odlupováním kůry a rozebíráním trouchnivého dřeva na stojících i padlých kmenech.
Chování
Vytlouká hnízdní dutiny do ztrouchnivělých kmenů; pár si teritorium obhajuje výrazným bubnováním. Při shánění potravy metodicky prohlíží kmeny a silné větve, často rozrušuje měkké dřevo a kůru; žije převážně jednotlivě nebo v párech a je spíše skrytý.
Zdroje
Foto: Alastair Rae, CC BY-SA 3.0 https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dendrocopos leucotos 2.jpg
Nahrávka: Nikita Panfilov, XC701457, CC BY-SA 4.0 https://xeno-canto.org/701457
Text: Wikipedia (Czech), CC BY-SA 4.0 https://cs.wikipedia.org/wiki/Strakapoud_b%C4%9Bloh%C5%99bet%C3%BD
