Strakapoud prostřední

Strakapoud prostřední

Dendrocoptes medius

Poznej druh strakapoud prostřední podle hlasu nebo fotky a zapisuj svá pozorování do Ptačího pasu.

  • Stáhnout z App Store
  • Stáhnout z Google Play
Hojnost: Spíše vzácný

Strakapoud prostřední je středně velký šplhavec, typický obyvatel starších listnatých lesů s dostatkem mohutných stromů. Vyniká celoročně červeným temenem u obou pohlaví a poněkud slabším zobákem než příbuzný strakapoud velký. Rozšířen je v širokém pásu Evropy až po Kavkaz a severní část Přední Asie. Potravu vyhledává hlavně v korunách stromů a jen zřídka silně tesá do dřeva.

Víš, že…?

  • Ze všech evropských strakapoudů má nejméně nápadný pohlavní dimorfismus – červenou čepičku mají i samice.
  • Bubnuje jen zřídka; častěji se ozývá pronikavým voláním připomínajícím „gyk“.

Hlas

Zpěv
Volání
Varovný hlas
Bubnování

O druhu

Určování

Středně velký strakapoud s celoročně červeným temenem bez černého lemu u obou pohlaví. Má leskle černý hřbet s výraznými bílými skvrnami a nápadnou kulatou bílou skvrnu na „rameni“, boky jemně šedě pruhované a spodinu s růžovým nádechem. Zobák je kratší a slabší než u strakapouda velkého, kresba hlavy je světlejší s otevřeným černým proužkem na šíji. Od strakapouda velkého se v terénu liší zejména červenou čepičkou (nikoli jen zátylkem), světlejšími spodními krovkami ocasními a slabším zobákem; od strakapouda malého jej odliší zřetelně větší velikost a výraznější křídlení skvrny.

Čeleď

Picidae

Velikost

Střední (drozd)

Barvy

bílý, černý, červený, hnědý

O prostředí

Upřednostňuje staré listnaté lesy, zejména doubravy a lužní lesy, dále také velké sady a parky navazující na souvislé listnaté porosty. Vybírá si místa s dostatkem starých stromů a souvislejšími porosty; malé, roztříštěné lesíky osidluje nerad.

Potrava

Převážně členovci, zejména hmyz a mravenci; doplňuje je mízou, plody a semeny. Hledá potravu hlavně v korunách, často vybírá kořist zpod odchlíplé kůry a jen málo se seká hluboko do dřeva.

Chování

Často šplhá a krmí se vysoko v korunách stromů, pohybuje se obratně po kmenech i silných větvích. Ozývá se pronikavým „gyk“ a bubnuje spíše zřídka. Je monogamní dutinohnízdič; hnízdní dutinu ve dřevě tesají oba partneři a společně se starají o mláďata.

Zdroje

Nahrávka: Sonothèque ADVL, XC918628, CC0 1.0 https://xeno-canto.org/918628

Nahrávka: Sonothèque ADVL, XC707128, CC0 1.0 https://xeno-canto.org/707128

Nahrávka: Sonothèque ADVL, XC918621, CC0 1.0 https://xeno-canto.org/918621

Podívej se také