
Cvrčilka říční
Locustella fluviatilis
Cvrčilka říční je malý, velmi nenápadně zbarvený pěvec z čeledi cvrčilkovitých. Hnízdí ve východní části Evropy a zasahuje do západní Asie, na zimu táhne do východní Afriky. Proslula monotónním bzučivým zpěvem připomínajícím šicí stroj, který samec často přednáší skrytě nebo i vysoko ve větvích. Vyhledává vlhká stanoviště s hustým podrostem, kde se většinou drží při zemi.
Víš, že…?
- Jde o monotypický druh – nerozlišují se u něj poddruhy.
- Na rozdíl od mnoha příbuzných cvrčilek může zpívat i vysoko v korunách stromů.
Hlas
O druhu
Určování
Nenápadně tmavě šedohnědá svrchu, zespodu špinavě bílá s olivově hnědými boky; horní část hrudi rozpitě šedě skvrnitá. Slabý bledý proužek přes oko, růžové běháky; spodina ocasu tmavá s bílými trojúhelníkovými okraji per, nápadná při rozevření ocasu. V terénu často jen krátce probleskne v nízkém porostu; podle hlasu jej prozradí dlouhý, nepřetržitý bzučivý zpěv. Od cvrčilky slavíkové se liší skvrněnou hrudí a kontrastně vzorovanou spodinou ocasu, od cvrčilky zelené méně výrazným svrchním proužkováním a hlasem.
Čeleď
Locustellidae
Velikost
Malý (vrabec)
Barvy
hnědý, šedý, bílý
O prostředí
Vlhké lesy a křovinaté porosty podél vodních toků, okraje bažin a lužní stanoviště s hustým bylinným patrem.
Potrava
Převážně hmyz a další drobní bezobratlí, včetně pavouků; potravu sbírá na zemi a v husté nízké vegetaci.
Chování
Skrytě žijící a plachý druh, většinu času tráví v hustém podrostu; samec zpívá nejčastěji za svítání a za soumraku, někdy i z vyvýšených posedu. Hnízdo staví nízko či na zemi v husté trávě; rodiče společně pečují o mláďata. Tahový druh.
Zdroje
Foto: Lasse Olsson, CC BY-SA 3.0 https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Flodsangare.jpg
Nahrávka: tsilianidis saky, XC727451, CC BY-SA 4.0 https://xeno-canto.org/727451
Text: Wikipedia (Czech), CC BY-SA 4.0 https://cs.wikipedia.org/wiki/Cvr%C4%8Dilka_%C5%99%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD
