
Sýkora parukářka
Lophophanes cristatus
Sýkora parukářka je malý pěvec ze sýkorovitých, nápadný špičatou chocholkou a kontrastně černobílou hlavou. Obývá hlavně jehličnaté lesy napříč většinou Evropy a zasahuje i do západní Asie; často je stálá a přizpůsobená životu v porostech smrků a borovic. Hnízdí v dutinách stromů, které si často sama vyhlubuje ve ztrouchnivělém dřevě, a je velmi čilá a obratná při pohybu po větvích.
Víš, že…?
- Navzdory malé velikosti si často vyhlubuje vlastní hnízdní dutiny v měkkém, zetlelém dřevě.
- Při vzrušení či poplachu vztyčuje chocholku, což umocňuje její výrazný vzhled.
Hlas
O druhu
Určování
Malá sýkora s nápadnou, špičatou černobílobílou chocholkou a výrazným obličejovým kresbou: černý proužek přes oko a tmavá „bradka“ navazující na límec. Svrchu hnědá, dole světle hnědobílá, kontrast mezi hřbetem a hlavou je zřetelný; zobák i nohy tmavé. V terénu je nezaměnitelná chocholkou; od sýkory uhelníčka ji odliší právě přítomnost chocholky (uhelníček má místo ní bílou skvrnu na týlu) a celkově hnědější hřbet. Často vztyčuje chocholku a ozývá se suchým „gyrrr“.
Čeleď
Paridae
Velikost
Drobný (králíček)
Barvy
hnědý, černý, bílý, šedý
O prostředí
Upřednostňuje jehličnaté lesy (zejména smrkové a borové), vyhledává porosty s odumírajícím dřevem pro hnízdění. Vyskytuje se i ve smíšených lesích a v parcích či zahradách s dostatkem jehličnanů.
Potrava
V létě převládají malí bezobratlí, zejména hmyz a jeho larvy i pavouci; v zimě přechází na semena, často z jehličnanů, a nepohrdne ani krmítky.
Chování
Je velmi aktivní a obratně šplhá i visí na tenkých větvích. Obvykle je stálá, v zimě se může přidávat do smíšených hejn se sakami. Hlas se ozývá suchým, vrčivým „gyrrr“ a tichými cvrčivými motivy.
Zdroje
Foto: Alexis Lours, CC BY 4.0 https://www.gbif.org/occurrence/5938352331
Nahrávka: Joost van Bruggen, XC433387, CC BY-SA 4.0 https://xeno-canto.org/433387
Text: Wikipedia (Czech), CC BY-SA 4.0 https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BDkora_paruk%C3%A1%C5%99ka
